Bipolární afektivní porucha
Jednou nahoře a jednou dole jsi,
neskutečný zmatek tebou třímá,
mluvíš, konáš, nevíš proč,
hlava se ti točí,
jak zběsilý kolotoč.
Okolí tě nepoznává,
vlasy hodně do čela,
tak, aby tě co nejméně viděla.
Schovat se chceš před světem, být sám,
pocit máš, že nemá cenu dýchat,
nevím, snad tě i baví,
tento pocit v sobě dmýchat.
Jak klaun v cirkusovém šapito žiješ,
jednou smích a zas pláč.
Tak hej ty tam pod maskou,
která je ta pravá tvář?
Bipolární afektivní porucha aneb jeden život, několik světů
Bipolární afektivní porucha (BAP, dříve označovaná jako psychoafektivní porucha nebo maniodepresivní psychóza či cyklofrenie) je psychická porucha, která se projevuje nadměrnými změnami nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezuje schopnost celkového „přirozeného“ fungování.
Nemoc se projevuje buďto alespoň jednou manickou epizodou (manická psychóza), spíše však střídáním manických a depresivních epizod (bipolární afektivní porucha). Dalšími projevy poruchy může být i rychlé cyklování nálad (více než 4 fáze v jednom roce) či ultrarapidní cyklování (fáze se mnohokrát střídají během dne); a fáze smíšená, kdy pacient zažívá symptomy obou protipólů (mánie i deprese).
Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Při těžké formě mluví nesrozumitelně (tzv. slovní salát), kdy myslí tak rychle, že nestačí dokončit větu. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Postižený může mít velikášské bludy. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá. Člověk není schopen prožívat radost (anhedonie), trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti.
Ve všech fázích BAP je velké nebezpečí sebevraždy, které kulminuje v době, kdy nemocný depresi překonává a pro okolí se jeví již bez příznaků deprese (získává sílu sebevraždu vykonat). Choroba postihuje přibližně 1 % populace. Potíže se obvykle projeví v období okolo 20 let. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že BAP je způsobena kombinací biologických a psychologických faktorů. Běžně jsou počátky této poruchy přirovnávány ke stresovým životním událostem. Cykly depresivních a manických symptomů se vracejí a mohou se projevovat častěji, mnohdy narušují práci, školu, rodinu a celkově život ve společnosti. Manická epizoda může plynule přejít v depresi a naopak, nebo mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba – i více let bez příznaků, tzv. remise.
BAP se velmi „rádo“ váže na jiné poruchy, například poruchy osobnosti (příkladem může být hraniční porucha osobnosti, kde se také často střídají nálady a je tedy na terapeutovi, ke které diagnóze „má pacient blíž“). Dále je zde zvýšené riziko závislosti na návykových látkách (často ve fázi manické, kdy pacient zneužívá alkohol nebo drogy).
Mnohé známé tvůrčí osobnosti trpěly manickou depresí a svou tvořivost spojovaly se svými proměnlivými stavy. Mnoho životů bylo ale také touto chorobou zruinováno.
BAP trpěl například český herec Miloš Kopecký, který na sklonku svého života dal souhlas se zveřejněním této skutečnosti. Podle jeho autentických slov přináší deprese větší utrpení než rakovina.
Chorobou trpěli i zpěváci Petr Muk, Richard Müller, Ozzy Osbourne a Kurt Cobain, spisovatelé Virginia Woolfová a Ota Pavel, skladatel Karel Svoboda, zpěvačka Demi Lovato, herec Jeremy Brett či sérioví vrazi Ted Bundy a Robert Hansen, nebo také Pete Wentz z Fall Out Boy a Dee Dee Ramone, .
Touto nemocí také trpí herečka Catherine Zeta-Jonesová nebo zpěvačka Sinéad O'Connor
Léčba spočívá hlavně v podávání psychofarmak: antidepresiv, antipsychotik, thymoprofylaktik (lithium, karbamazepin, aj.), podpůrné psychoterapii a v opodstatněných případech elektrokonvulzivní terapie, která je u některých nemocných tak účinná, že upraví jejich stav za 1–2 týdny. Léčba je většinou dlouhodobá, ataka odezní přes léčbu až po mnoha týdnech nebo i několika měsících. U řady nemocných je nutné i celoživotní užívání psychofarmak, která brání nástupu ataky onemocnění.
S antidepresivy v rámci BAP je to spekulativní a mělo by se jim spíše předcházet, neboť antidepresiva mohou způsobit ultra-rapidní či ještě hůře ultradiánské a smíšené epizody.
